Emoční první pomoc - 4. kapitola
Strana 174
Podle naší zkušenosti s dospělými, které vychovávali rodiče se záchvaty zlosti, se zdá, že nedokážou snadno rozlišit jemné signály afektu a pracovat s emocemi. Život vnímají spíš černobíle, než v jednotlivých odstínech emocí. Představte si dítě nebo dospívající dítě, které je uvězněné v přítomnosti dospělého člena rodiny, jenž projevuje své emoce extrémním způsobem.
Pokud nervový systém rodiče nedokáže obsáhnout vlastní stupňující se emoce, co myslíte že se stane s křehkým nervovým systémem dítěte při vystavení zuřivosti nebo hysterii? Je důležité si pamatovat, že v sázce je vývoj nervového systému dítěte a jeho pocit blaha. Neurony, které spolu zajiskři, se spolu spojují! Schopnost regulace stavů afektu se vytváří ve vztahu, který má dítě ke každému ze svých pečovatelů. Během posledního desetiletí neurologie jsme se dozvěděli, že mozek a nervový systém dítěte se nevyvíjí v izolaci, ale v interaktivní dynamice v různých externích vztazích.
Rozvod, smrt a oddělení - 8. kapitola
Strana 270
Tím nejjednodušším a nejlepším předpokladem pro to, aby děti prospívaly, je přítomnost zúčastněného, schopného a pečujícího dospělého, který má vysoký standard chování. Pokud však děti uvízly někde uprostřed - v bitvě rodičů - pak mají do budoucna ty nejhorší možné předpoklady k úspěchu. Dívky v této skupině často trpěly depresí a úzkostí; zatímco chlapci v této skupině byli agresivnější a chovali se asociálně. Pokud jeden z rodičů toho druhého ponižuje a konflikt trvá i po rozvodu, v dětech to vyvolává extrémní napětí.
Ať už si dospělí procházejí čímkoliv, můžete si být jistí, že ať už viditelně nebo skrytě, jejich děti trpí víc.
Strana 297
Je v pořádku, když dospělí pláčou spolu s dětmi. Ve skutečnosti je důležité dětem říct, že pláč, strach a zlost jsou přirozenou součástí procesu zármutku. Dítěti pomůže, když mu jdete příkladem a vyjadřujete své vlastní zdravé emoce bez studu. Pláč dokáže uvolnit velké množství bolest a stresu.
Je však zásadní, abyste své děti nezatěžovali svým neustálým utrpením nebo přehlcujícími pocity úzkosti, deprese, zuřivosti nebo hysterickým pláčem (tyto extrémy úlevu nepřinášejí). Pokud si nedokážete svůj zármutek zpracovat sami, vyhledejte pomoc přátel a odborníků. Zdržte se toho, abyste před dítětem člověka, který odešel, kritizovali nebo ho odsuzovali. Dítě by pak bylo zmatené z toho, že k tomuto člověku cítí lásku.